I když je český teriér naším národním plemenem, tak je bohužel současně i raritním plemenem. Na ulici jej hned tak nevidíte. Všichni majitelé a chovatelé potvrdí, že se při venčení často setkávají s otázkou kolemjdoucích, co je to za psa.
V posledních letech neustále klesá počet nově narozených štěňat. V roce 2019 se v ČR v devíti vrzích narodilo 28 štěňat, v roce 2020 v sedmi vrzích 26 štěňat. Za normální situace bývá zhruba třetina u nás narozených štěňat vyvezena do zahraničí.
Český teriér se nikdy nestal módním plemenem, jeho počty vždy byly menší než počty jiných, běžných plemen. Možná je to na druhou stranu dobře, najdou si ho opravdoví zájemci o plemeno.
Zmenšuje se nám také chovatelská základna. Starší chovatelé přestávají chovat a mladší generace nenastupuje. V současné době máme v klubu jen dvě velmi mladé slečny chovatelky, které jsou pro nás přínosem.
Ze strany myslivců je sice znát poněkud zvyšující se zájem, bohužel český teriér není pes, který by se asi plošně rozšířil v lovecké praxi. Většina myslivců raději sáhne po jiných loveckých plemenech, která jsou „dříve hotová“, nemusí se dlouho čekat na štěně a není u nich potřeba pečovat o srst.
Nicméně český teriér je rozšířený v podstatě po celém světě. Chovatelské stanice jsou v Německu, Nizozemsku, ve Francii, ve Velké Británii, Skandinávii, v Rusku, na Slovensku, v Maďarsku, Polsku, Rumunsku, Itálii nebo Řecku. Mimo Evropu najdeme české teriéry například v Izraeli, v Japonsku a několika státech Severní i Jižní Ameriky. Chovatelské stanice jsou také v Austrálii či Jihoafrické republice.
S odchovem štěňat to v některých zemích začíná být dokonce lepší než u nás v ČR. Pro ilustraci v roce 2020 se na celém území USA narodilo 21 štěňat a ve Švédsku bylo zapsáno rekordních 38 štěňat.
Chovatelé, majitelé a přátelé českého teriéra se sdružují v Klubu chovatelů českých teriérů. Jsme v podstatě jedna velká rodina a moc rádi mezi sebou přivítáme další „příbuzné“ 🙂